Františkovy Lázně

Léčivé účinky tamějších pramenů jsou známy od 15. století. Je doloženo, že v roce 1700 v Německu prodej františkolázeňské vody, tehdy prodávané po úplně celé zemi, převýšil objem vody pocházející ze všech německých lázní. Z počátečních venkovských lázní s jedním pramenem (Františkův pramen), dřevěnou kolonádou a několika lázeňskými se velice rychle staly jedny z nejvyhledávanějších a díky promyšlené výstavbě nových ulic a areálů také jedny z nejzelenějších evropských lázní.

V roce 1865 povýšil císař František Josef I. Františkovy Lázně na právoplatné město. Po napojení na saskou, bavorskou a českou železniční síť dostávají rozměr lázní světových a v období před 1. světovou válkou, v době největšího rozkvětu, dosahují roční návštěvnosti až 20 000 pacientů a 80 000 tzv. pasantů – lázeňských turistů. Ve společnosti 20. a 30. let minulého století patřilo k dobrému zvyku lépe situovaných vrstev alespoň jednou za rok lázně navštívit.

Po Druhé světové válce se lázně jako celkem ovšem dočkaly znárodnění. Vznikly tak Československé státní lázně a zřídla, sloužící “pracujícímu lidu”, pouze se stopovým množstvím tradiční zahraniční klientely. Za komunistické éry se lázně dále nerozvíjely, dokud je v roce 1991, dva roky po pádu komunismu, z většiny nepřebrala akciová společnost Lázně Františkovy Lázně s uceleným programem rekonstrukce všech lázeňských domů a – za pomocí četných drobných podnikatelů – s výhledovou koncepcí návratu Františkových Lázní mezi světové lázně.